Peklo

Peklo je jedno z nejstarších a zároveň nejznámějších pomístních jmen v Polné.

Šestnáctihektarový rybník z 2. pol. 15. století dal postavit Viktorín z Kunštátu, syn Jiřího z Poděbrad. Jméno dostal podle údolí, kterému se říkalo od pradávna Pekla. Nemá to významově nic společného s pečením ani s ukládáním popela zemřelých.

V dávných, ještě předkřesťanských dobách se Peklem rozuměla smůla, dehet. Praslovanské pьkъlъ, pьkъlo je shodné s latinským pix „smůla, dehet“ a z toho starohornoněmecké peh stejného významu. Pokud nevíte slovanskou výslovnost, tak měkký jer je jako velmi slabé –i- a tvrdý jer jako velmi slabé –e-. Od 8. do 12. stol. se měnila výslovnost jerů, některé zanikaly a nakonec se oba jery změnily na –e-. V našem prostředí byl tento proces ukončen v 10. až 11. století.

Peklo, smůla byla důležitá surovina pro celou společnost. Vyráběla se v milířích podobných těm na uhlí a doplňovala se sběrem. Potom se tavila a čistila. To se dělo právě v našem údolí. Odtud pomístní jméno. Pekelníci – smolaři vymazávali nejkvalitnějším bílým peklem bečky, poháry, dózy a jiné dřevěné nádoby, které i sami vyřezávali. Peklo (smůlu) horší kvality používali pro jiné účely a nejhorší jakost byla určena pro lodě a ševcovské dratve. Jak uvádí městské knihy z Brodu (Německého či Havlíčkova), drželi se pekelníci – smolaří v našem prostoru až do poloviny 14. století.

Vlivem křesťanských představ o utrpení některých zemřelých ve škvařící se smůle, změnil se význam pekla na inferno (podsvětí). Přispěl k tomu hlavě Dante Alighieri svou Božskou komedií. Také ve středohornoněmčině se z kdysi „peh“ stal „pech“ jako smůla, neštěstí.

Od té doby je peklo sídlem Satana a jeho pomocníků, z nichž se stali čerti. Slovo čert je původně také zcela jiného významu a původu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *