85 let Loutkového divadla v Polné

Když v roce 1926 zakládal pan Gustav Vítek společně s dalšími nadšenci (Vilém Müller, Václav Neubauer, Josef Láznička, Jindřich Procházka, Vlasta Sázavská-Švejdová, Marie Sázavská a další) loutkové divadlo v Husově knihovně, jistě netušil, že jeho pokračovatelé oslaví v 21. století 85 let této krásné a záslužné činnosti pro děti.

V minulém století se v Polné hrálo loutkové divadlo hned na několika místech. Zřejmě první veřejné představení sehráli členové místního sdružení socialistické strany v roce 1919. V roce 1922 vzniklo školní loutkové divadlo, ve kterém hráli kromě učitelů (Stanislav Teska, Ema Müllerová, Antonín Veverka, Bohuslav Fišer, Břetislav Rérych) i někteří starší žáci. Další divadlo vedla od roku 1941 Marie Klusáčková (dcera malíře K. L. Klusáčka), představení se hrála v areálu zámku v prostoru modlitebny Československé církve.

Všechna loutková divadla v průběhu let zanikla. Zůstalo pouze jediné, to v Husově knihovně, které se v roce 1946 přestěhovalo z výpůjčních prostor v prvním patře do přízemí. Tam bylo postaveno stálé prostornější jeviště a loutkáři začali hrát s většími marionetami převážně vlastní výroby. Stejně tak byly pořizovány i kulisy a rekvizity. Po G. Vítkovi se ujal vedení divadla na 2 roky polenský učitel Josef Provazník, v nových prostorách se stal principálem Václav Fišar, pak krátce Bohuslav Zelený, Karel Klusáček a na dlouhých 35 let dostalo divadlo první principálku Jiřinu Marasovou.

Po roce 1948 bylo divadlo začleněno pod Osvětovou besedu, později působilo pod hlavičkou Kulturního klubu MěNV, Kulturního střediska Polná a v roce 1998 bylo opět přičleněno k Husově knihovně. V roce 1999 probíhala rekonstrukce hlediště, z něhož nenávratně kvůli nešetrnému zásahu zmizely původní secesní nástěnné lampičky a stropní svítidlo a především také původní malby na stěnách – pohádkoví hrdinové v čele s Kašpárkem. Díky obětavému zásahu loutkářů se podařilo vypátrat a vrátit zpět stropní osvětlení (namísto nových zářivek) a pan Otto Matula namaloval podle otcových šablon opět původní pohádkové postavy kolem celého hlediště. Na žádost loutkářů se zřizovatelem stal v roce 2000 přímo Městský úřad a divadlo dostalo nový název – Loutkové divadlo v Polné, úlohu principálky převzala po své tetě Daniela Topičová.

Za 85 let se zde vystřídalo na 230 loutkářů, bylo sehráno bezmála 700 představení, která vidělo skoro 80.000 diváků, na repertoáru bylo více než 100 pohádek, ale i klasické divadelní hry (Lucerna, Tvrdohlavá žena), hry z polenské historie, v posledních letech vzniklo i několik nových pohádek a dva muzikály. V roce 2006 bylo divadlo za podpory Měst. úřadu a Ochotnického divadla Jiří Poděbradský ozvučeno. Spolupráce obou divadel trvá již léta, neboť mnozí byli a jsou členy obou spolků. V r. 2008 zahájil svoji činnost Dětský loutk. kroužek LD a DDM pod vedením J. Richterové a V. Kruntorádové.

Zajímavosti:

• divadlo držely „při životě“ rodinné klany (Vítků z „Dolního Kopečka“, Klusáčků a Vítků z „Horního Kopečka“)
• Kašpárka mluvily vždy jen ženy (nejdéle ze všech Evža Vítková – 51 let)
• nejstarší stále aktivní loutkář Jan Vítek hraje 71 let, začínal v r. 1940 ještě v Hus. knihovně
• loutkáři se podílejí na kulturním dění ve městě i okolí, hrají i pro dospělé diváky

• o pouti a vánočních trzích jsou dveře otevřeny pro všechny návštěvníky – posezení u pohádkové scény

  Daniela Topičová