O morálce (čistě teoretická úvaha)

Morálka je soubor pravidel a norem chování lidí ve společnosti, která vyjadřuje názory na jednání člověka z hlediska dobra a zla, čestnosti a nečestnosti, správnosti a nesprávnosti. Hlídá ji i veřejné mínění.

Kdysi se říkalo, že na Caesarovu ženu nesmí padnout ani stín (podezření z nemorálnosti). Ale nemusí jít o Caesara, ba ani ne o ženu. Vezměme teoretický příklad: Do vysoké funkce je občany zvolen za určitou politickou stranu člověk, který jedná v rozporu s usnesením celorepublikového stranického výboru. Když je jeho čin pojmenován, reaguje slovy: …to se máme zbláznit?… nebo dokonce ze strany vystoupí a ve funkci bude pokračovat. Koho bude reprezentovat, když za stranu a ne za sebe byl zvolen? To pak vypadá, že mu jde jen o funkci a plat a zásady jdou stranou.

Nebo další fiktivní příklad: Zaměstnanec města, opět ve vysoké funkci, jedná v rozporu s rozhodnutím a povolením příslušného úřadu (např. něco staví) a co víc, v rozporu a na úkor zájmů nejbližších sousedů, slušných a nekonfliktních lidí. Je přesvědčen, že se mu nic nemůže stát. To by ale byla arogance, že? Jak by potom mohl posuzovat přestupky svých spoluobčanů?

V některých společnostech se porušení platné morálky označuje jako ztráta tváře. Jen nerada bych potkávala lidi, kterým nelze pohlédnout do očí, protože je spolu s tváří ztratili. A myslím, že nejen já.