Soudní případ z r. 1595

Před několika dny jsem se dozvěděl, že československý pětihaléř z r. 1924 byl vydražen za 348 000,- Kč. To odpovídá docela slušnému automobilu. Připomnělo mně to jeden polenský soudní případ z r. 1595, kdy za tři kopy grošů byl pár koní.

V Právní knize polenské  se píše o tom, jak v mezích zákona lze beztrestně napálit svého bližního. Dočteme se tam, že :

„Při této při, kteráž jest mezi Matějem Vyškovcem ze vsi Nehodovky, poddaným urozeného pána Jindřicha Kunaty Dobšenského z Dobšenic ve Vale a Vosli, původem z jedné a Vítem Chlubnou z města Roudné Borové, Jeho Milosti vysoce urozeného pána pana Adama z Hradce, JMsti pána našeho nejmilostivějšího, obžalovaným strany druhé, a to o dluh. Tu my purkmistr a rada města Polny, slyševše žalobu Matěje Vyškovce, odpověď Víta Chlubny, vlastní přiznání a obranu téhož Víta a toho všho, což od stran mluveno a předpokládáno bylo, s pilnosti považivše, takto o tom vypovídáme:

Ačkoliv Vít Chlubna, jsa od Matěje Vyškovce z dluhu 44 kop grošů míšeňských za dva koně od téhož Matěje koupené obviněn, takovému dluhu neodpírá, nýbrž že dluh spravedlivý jest k tomu dobrovolně se přiznává, ale proč by jemu Matějovi Vyškovcovi platiti povinen nebyl, artikul sněmovnímu usnesení, kteréž se stalo na hradě pražském v outerý po svatém Matouši léta páně 1575, za obranu klade, totiž: jestliže by který poddaný bez povolení pána svého aneb ouředníka výše tří kop grošů odlužil, aneb jestli by kdo cizího člověka nad 3 kopy grošů více v jaký dluh uvedl a potom jej žalobami stěžovati chtěl, že nemá v ničemž žaloby své užíti, ani právo na něm dopomáhati, tak jak týž sněmovní artikul to vše v sobě obsahuje a zavírá. Z těch příčin příčin podle téhož snesení sněmovního nalézáme, že výš psaný Vít Chlubna Matějovi Vyškovcovi mimo ty tři kopy, kteréž jest i na právě našem z ouplna složil, více a výše ničím povinen není, a to podle téhož sněmu. Právo vrchní se vyhražuje.

Při právě města Polny ve čtvrtek po sv. Diviši, jinak 12. dne měs. octobris léta 1595.

Původní strana vejpisu tohoto nálezu žádala, že se chce se svou vrchností poraditi a v čase právním důklad složiti a k vrchnímu právu se odvolati, v tom se ohlásila, k čemuž povoleno. Odporní pak strana nález přijala a z spravedlivého opatření poděkovala.

Císař Rudolf II. potvrdil nález ten výnosem na hradě pražském ve čtvrtek po památce Proměnění Krista Pána na hoře Tábor 8. augusti léta P. 1596.“

I tak bylo možné získat levně dopravní prostředek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *