Šlapanka

Pomístní jméno největšího polenského toku zaznamenalo ve svém vývoji mnoho změn. Jedná se o tok IV. řádu (tok I. řádu teče do moře, do něj II. řád atd.).  Od pramene nad Věžnicí (tzv. Bahenní) až po ústí do Sázavy v Havlíčkově Brodě měří 34 km. Jeho povodí se rozkládá na ploše 265 km čtverečních.

Na nejstarší mapě Moravy je na české straně zakreslena řeka (dnešní Šlapanka) pod názvem Polva, což je staročeská zkrácenina staroslověnského Palava a to se vyvinulo ze staroslovanského Polmy, Polm. Na začátku 13. století se používal tvar Polma a postupně Polna. Všechny tyto názvy lze přeložit jako Spálená nebo Popelná řeka. (Srovnej také místní jméno Polná.) Naprosto shodnou paralelou je historie pojmenování horního toku Sázavy od prameniště v rašeliništích Malého Dářka až po soutok se Stržským potokem, který je považován za druhý pramen Sázavy. Ostatně dlouho se soudilo, že naše Polva je horním tokem Sázavy a často docházelo k střídání těchto pojetí. Není proto divu, že se oba tyto horní toky v názvech shodovaly a u obou vznikla lidská sídla se stejným názvem Polná a Polnička.

Později se jméno Sázava ustálilo spravně na toku od Žďáru a zde se používalo jméno Polna a hlavně Šlapanka. Název říčky Šlapanka pochází od místního jména kolonizační osady Šlapanov (bude samostatným heslem). Pomístní jméno Šlapanka se ale používalo až když byl postaven rybník Peklo a platil pro tok vytékající z rybníka. Od té doby se také přítoky do Pekla nazývají Jamenský a Zhořský potok.