Vánoce

Konečně budou vánoce, těší se děti, na rozdíl od mnoha dospělých lidí. Vánoce se slaví od doby, kdy končila vláda Říma a začalo se prosazovat křesťanství. Mezi křesťany jsou vánoce druhým největším svátkem roku. Původně se říkalo den narození Páně 25. prosince a následný den pokračovaly vánoce připomenutím sv. Štěpána, prvního umučeného světce. Tak se vánoce slavily dlouhá staletí, kdy v předvečer narození Páně (podle biblické tradice nový den začíná západem slunce) se ukončil půst a zasedlo se společně k prostřenému stolu.  V Čechách se takto slavilo už ve 12. a hlavně ve 13. století. Takže už tehdy se oslava  vánoc rozšířila i v Polné. Také se dávaly malé dárky a na Štěpána chodili koledníci se zpěvy a říkankami. Tomu všemu předcházelo období adventu ode dne jména Ondřeje. Advent znamená očekávání příchodu Mesiáše. Název vánoce se objevil až později (asi v 15. století), a je to počeštěná podoba německého Weihnachten, což znamená Svaté noci. Od té doby se přidávaly různé výklady zvyklostí a přibývaly další tradice. U nás se uchytily vánoce podle středoevropských tradic. Začaly se stavět jesličky (betlém), u nás byly první r.1560 v kostele sv. Klimenta v Praze.

V 19. století se objevil vánoční stromeček, původně zavěšovaný ke stropu špičkou dolu. Také se objevují některé prvky z pohanských dob v duchu národních, tedy slovanských zvyků. Advent se rozdělil na čtyři části. Začaly se zapalovat svíčky vždy na každou neděli (to znamená v sobotu večer), rovněž tento zvyk vznikl v Německu. Podle liturgických zvyků se zavedla barva svíček fialová, třetí však je růžová.

V Polné se slavilo v podstatě podobně. Na štědrý večer se prostřel k večeři stůl, na kterém byly položeny jablka a jiné místní ovoce, různě ochucené perníčky (cukroví), oříšky a pochopitelně štědrovka, ze které se vyvinula vánočka. Každý v domě dostal podle majetkových možností pana domácího. Ještě před večeří buď sám hospodář nebo s ostatními obdarovali zvířata, dobytek, koně a další. Všem se dával chleba, jablíčka, mrkev a zrní pro drůbež. Poté všichni u jednoho stolu povečeřeli. Ke stolu byla zpravidla pozvána i čeleď a někdy i cizí host. K jídlu bývala nejčastěji rybí nebo hrachová polévka. Dále např. krupník (velmi podobný jako houbový kuba), u majetnějších ryba většinou vařená, různě ochucená teplá i studená s různě ochucenými omáčkami. Studená ryba se také připravovala v rosolu. Dále ještě bývaly všelijaké kaše upravované zpravidla s ovocem a medem. Následovalo provádění všemožných zvyků jako lití olova, krájení jablek, svobodné dívky házely přes hlavu škorně, pouštěly se „lodičky“ atd. Zároveň se zpívalo. Nejoblíbenější byly písničky „Nesem vám noviny“ nebo „Narodil se Kristus Pán“ a řada dalších. O půlnoci se všichni vydali na „Půlnoční mši“. Dárky většinou nacházeli ráno na den narození v punčochách nebo v balíčku.

Protože v Polné a hlavně v okolních vesnicích bylo hodně Českých bratří nesmíme zapomenout ani na ně. Pokud jim jejich víra nebyla zakazována, slavili vánoce především tím, že si hráli divadelní hry ve svých modlitebnách. Námětem byly některé biblické příběhy, ale také příběhy z doby husitské. Betlém ovšem stavěli také.

Na přelomu 19. a 20. století pronikl i na polenské stoly smažený kapr a bramborový salát, cukroví jak ho známe dnes.  Stromeček se stavěl do stojanů, osvětloval se a zdobil. Dárky se začaly dávat pod stromeček. Vánočky už byly z bílé mouky a slazené cukrem.

Štědrý den 24. prosince byl zaveden po reformách Josefa II. a byl pracovním dnem až do roku 1990, kdy mu byl dán statut jako den pracovního volna. Od r. 2000 je státním svátkem. Roku 1949 se v kalendáři uvádí 25. 12. místo Den narození Páně nově Boží hod vánoční a od r. 1950 je to prostě 1. svátek vánoční. 2. svátek vánoční 26.12. přísluší sv. Štěpánovi. V tento den se zpívaly koledy.  Koledy na polensku sebral a uspořádal polenský učitel a kantor Bohuslav Fišer a uvádí i některé nejstarší (ze 17. a 18. století), které se v Polné dochovaly. K nejnovějším zvykům patří Betlémské světlo. Rakouští skauti v roce 1986 zavedli rozšiřování Betlémského světla po celém Rakousku. Od roku 1994 přivezli světlo brněnští skauti a od té doby se šíří mimo jiné i do Polné.

Současné vánoce mají velmi komerční charakter a poetika vánoc nebo starobylé zvyky se vytrácejí. Přesto všem přejeme krásné a klidné prožití těchto vánočních svátků.