O mrkvi jako takové

Mrkev jako taková se vyvinula pravděpodobně na území dnešního Afghanistánu, části Pákistánu a severního Íránu. Odtud se rozšířila téměř do celé Evropy, Asie severní Afriky. Tuto planou mrkev Daucus carota carota využívali lidé už od mladší doby kamenné. Sbírali plody-dvounažky. Spařením nebo žvýkáním uvolní silice s protihlístovými účinky. Kořen se podával při poruchách stolice. Drobně krájený se přidával do vařených obilných pokrmů. U této mrkve je kořen tenký bělavý až nažloutlý, vůně je stejná jako u mrkve kulturní. Jak vidno, od prvopočátku byla mrkev používána pouze jako droga pro léčitelské účely. Z části to trvalo až do středověku, kdy se u nás používalo jméno mrkvous nebo mrkvice.