Mrkev se v Polné začala pěstovat před více než 400 lety

Kulturní mrkev jak ji známe dnes prošla šlechtěním ve dvou liniích a zrodila se tak mrkev obecná setá (Daucus carota sativa). Je to dvouletá miříkovitá rostlina. V prvním roce vytvoří dužnatý kořen jako zásobní orgán a v druhém kvete a vytvoří dvounažky sdružené v ježaté plody. Kořen obsahuje vitamíny PP a B, minerální látky, cukry, pektiny, bílkoviny a mnoho karotenu (provitamínu A) u linie středomořské. Asijská linie má velmi málo karotenu. Středoevropské mrkve jsou oranžovo- červené, belgické nazelenalé, francouzké nažloutlé, středoasijské bělavé a indické nafialovělé až úplně fialové. Tvar mohou mít válcovitý, kuželový, řepovitý nebo krátce válcovitý až kulovitý oblíbený ve Francii.

Pěstování mrkve seté začalo ve Středomoří v Egyptě, Palestině, Řecku. Následoval Řím a jeho provincie. Od dob Karla Velikého se začala šířit směrem na sever a na počátku 17. století byla známa v celé Evropě. U nás se podobně jako brambory a např. fenykl pěstovala nejprve v klášterních zahradách. Na konci 16. stol. se pěstuje na našem území cíleně. Polná byla jedním ze tří měst, kde Hertvík Žejdlic ze Schönfeldu nařídil pěstování mrkve jako objemovou zeleninu už r. 1597. O tři desítky let později se mrkev stala symbolem pro polenskou, od té doby MRKVOVOU pouť. Z Polné také pochází řada pokrmů s mrkví.