Umění řemesla hodinářského

Možná jste již v tisku zaznamenali, že je v Praze otevřena největší výstava věnovaná vývoji hodinářského řemesla v České republice a ve světě. Historie pražského orloje, české hodinářství, ukázky z předních švýcarských a amerických manufaktur se zde představují ve třech expozicích. Exponáty jsou zapůjčeny od předních výrobců náramkových hodinek z Evropy i USA, ale také od Národního technického muzea a předních českých výrobců.

Na téma Tajemství přesnosti mechanických hodinek zde bude v úterý 15. března od 18.00 hodin přednášet PhDr. Jaromír Ondráček, Poleňák, učitel Hodinářské školy v Jihlavě, který se velmi zasloužil o to, že hodinářské řemeslo nezaniklo.

Pana Ondráčka jsme se zeptali:

Pane Ondráčku, kam až sahá historie hodinářského řemesla v Polné? A proč to byla zrovna Polná, má to nějakou historickou souvislost?

V padesátých letech minulého století řešila nově vzniklá hodinářská družstva z celého tehdejšího Československa nedostatek hodinářů–opravářů. Byla to doba, kdy se dynamicky rozvíjel domácí hodinářský průmysl. Ve Šternberku se vyrábělo čím dál více stolních a nástěnných hodin a budíků a v Novém městě nad Metují zahájili výrobu hodinek Prim. Stále více Čechů i Slováků si kupovalo hodinky a ty musel někdo opravovat. Chyběl hodinářský dorost. Tehdejší Ústřední svaz výrobních družstev rozhodl o vybudování hodinářského učiliště v Polné i proto, že zde působilo hodinářské družstvo Elchron (původně firma Kulhavý).

Jaký je zájem o studium tohoto oboru? Potýkáte se s nedostatkem učňů? Jsou Vašimi žáky pouze studenti z Jihlavska nebo jsou z celé republiky, jak tomu bývalo v minulosti? Mají žáci po studiu uplatnění?

V počátcích učiliště stále rostly počty žáků. V polovině šedesátých let zájem vrcholil – v roce 1965 se vyučilo 82 hodinářů! Od sedmdesátých let počty žáků výrazně klesaly. Nejhůř na tom byl obor hodinář po zániku samostatného učiliště v Polné, protože bylo v rámci „optimalizace sítě škol“ sloučeno s dnešní Střední školou obchodu a služeb Jihlava. K poklesu zájmu o tento obor přispěla celá řada vlivů. Hodinářství se koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let minulého století dostalo do krize celosvětově díky nástupu levných quartzových (bateriových) hodin a hodinek. U nás po roce 1989 postupně prakticky zanikla domácí hodinářská výroba pod tlakem levné asijské konkurence. Rozpadla se hodinářská družstva. Práce hodinářů se často zredukovala na výměnu „baterií“ a pásků.

Na druhé straně vznikla řada hodinářství soukromých – rodinné firmy, kde se řemeslo předává „z otce na syna“. Fungují u nás firmy, které dováží luxusní hodinářské výrobky ze Švýcarska, Německa, Japonska… A především pro rodinné firmy a značkové servisy dnes učíme základům hodinářského řemesla „novou krev“.

Paní Hana Peřinová

Řadu let soustavně pracujeme na tom, aby se lidé dozvěděli, že odchodem z Polné hodinářská škola nezanikla, že pokračuje v Jihlavě. Po tragické smrti Josefa Klementa se role mistra odborného výcviku vynikajícím způsobem ujala Hana Peřinová. Každý podzim chodíme o hodinářské škole vyprávět do Rádia Region, píšeme články do denního tisku, pozvali jsme televizi, aby o nás natočila jeden díl do pořadu Devatero řemesel, 22. února budeme v pořadu ostravské televize Hledám práci…

Natáčení

Točila u nás TV Nova. Podílíme se na různých hodinářských výstavách v muzeích nebo na zámcích. Prezentovali jsme se na Krajském úřadě v Jihlavě u příležitosti návštěvy prezidenta Klause, v Nitře jsme na svém stánku přivítali prezidenta Gašparoviče… Každý článek do odborných hodinářských časopisů (Klenotník hodinář, Watch Magazine, Hodinky Šperky, Watch it) podepisuji tak, aby se čtenáři dozvídali, že existuje naše škola … Lví podíl na propagaci oboru mají internetové stránky (http://hodinari.webzdarma.cz), které si již několik let tvořím.

Tak se nám daří každý rok přijmout skupinku pěti až devíti žáků. Jednak z Jihlavy a okolí, druhak z celých Čech a Moravy (z Prahy, Šumperka, Ostravy…)

Vzhledem k tak malému počtu absolventů není problém, aby se ti nejšikovnější dobře uplatnili. Máme jednoho vyučence i v německém Glashűtte.

Jan Kovačík

Poleňák Honza Kovačík spravuje rolexky v jednom z nejlepších hodinářství v Praze. Letošní třeťák Daniel Čáslavský už byl v tomtéž servisu dvakrát na stáži a když bude šikovný, přijmou ho také.

15. března budete přednášet na světové výstavě spojené s hodinářstvím. Jak moc je to pro Vás prestižní záležitost? A jak došlo k tomu, že si vybrali právě Vás?

Agentura, která byla pověřena uspořádáním výstavy na poslední chvíli, neměla o hodinářství žádné informace. Podle našich webových stránek si našla naši školu a přijela si pro informace. Potřebovala jména odborníků, kontakty na možné vystavovatele atd. Při té příležitosti jsem byl požádán o přednášku. Beru to jako další možnost, jak propagovat hodinářskou školu.

Je i Vaše učiliště nějakým způsobem spojeno s touto výstavou? Budou zapojeni žáci, pojedete se na výstavu se studenty podívat?

Daniel Čáslavský

Pořadatelé si přáli, aby se žáci oboru hodinář na výstavě nějakým způsobem prezentovali. Měli představu, že tam budeme dělat „opravy pro návštěvníky“. Hodinařina se ale nedá dělat na koleně. Navíc výstava trvá dlouhé dva měsíce. Tak na výstavě máme pořadatelem na poslední chvíli vytvořený informační panel a na slavnostním zahájení byli dva naši žáci – Jiří Fáber z Prahy a Daniel Čáslavský z Polné. Zajímali se o ně novináři, natáčela ČT2. Snad to bude další dobrý střípek do mozaiky propagace oboru. Jinak předpokládáme, že každoroční prohlídku vnitřních prostorů Staroměstského orloje letos uskutečníme v březnu, aby si všichni žáci mohli při tom prohlédnout i výstavu. Určitě stojí za to.

S poděkováním a přáním dobrého času

PhDr. J. Ondráček
_____________________________________________________________

Světová výstava na Staroměstské radnici v Praze je otevřena od 5.února do 29.března 2011 denně od 10.00 do 20.00 hodin.
www.600letorloje.cz