Čokovoko jedou turné Co Češka, to muzikant
Podivná poetika dvou obyčejných dívek s prvními vráskami: Adély a Zuzany. Dva akordy a pravda, mluvené slovo, primitivismus, absurdita, trhavý tanec a láska k humoru černému jako anýzové vejce. Čokovoko nejsou pro každého, možná ani pro každého druhého, možná ani nejsou hudbou, ale málokoho nechají lhostejným, podobně jako stávka vlaků. Po mnoha letech opakování stejných litanií 
si už moc pamatovaly texty a kvůli splnění všech ambicí před třicítkou připravily desku Hudba. „Naše CD se jmenuje Hudba, protože pod mluveným slovem máme hudbu. A toto spojení je snad pěkné,“ říkají Čokovoko, které v dubnu vyrážejí na turné Co Češka, to muzikant.
Názvem turné chcete všechny holky vyburcovat k emancipaci, aby se nebály uvolnit a dělaly, co je baví?
Z: Já bych tím nechtěla vzkázat nic. Leda vzkázat kapelám, že turné musí mít vždy název. A: Maximálně to, že jsme si toho paradoxu u nás vědomy.
Co speciálního máte na koncerty připraveno – nějakou taneční sestavu, novou garderobu?
Z: Sestavu budeme mít synchronizovanou, pokud nebudem líné jako každý rok. Budu mít lví obleček od jedné japanoložky, jestli ho najde v garáži. A: Předpokládám, že vzhledem k tomu, že se do koncertů téměř neuvidíme, budeme synchronizované jako dosud. Nová garderoba je nutností, stará už je dost děravá.
Nestaly jste se „slavné“ tak trochu proti své vůli?
Z: Ne. Myslím si, že nás za to ale stihne trest: když jsme to nečekaly, tak to přišlo. A když to teď dejme tomu čekáme, tak to odejde. Tak je to se vším.
Může se stát, že by u vás šla časem recese stranou a prioritu dostala regulérní hudba a umění, nebo pro vás má cenu právě takovéto vyjádření a album by mohlo být i labutí písní?
Z: Já to slovo recese moc nemám ráda. Má to být vtipné a má si to aspoň jeden pán zpívat s walkmanem. Hudba ani umění to být nemusí. Mně je líto lidí, co se tím musí živit, i těch co to umí – musí jíst na benzinkách a mluvit s cizími lidmi. Zdroje už jsou vyčerpané, takže doufejme už nikdy nic dělat nebudeme. Mně žádný koníček nebaví dlouho a toto mám už déle než sbírání kamenů, což je na pováženou, takže je třeba např. dělat ruční mýdla. A: Jakože najednou budeme obě zázrakem umět zpívat? Tím jsme obě dost determinované, takže regulérní hudba nás asi mine. Pokud to bude lidi bavit, fajn, ale musí to bavit především nás. Není důvod konec vymezovat, však ono to přijde.
Bude hostem turné i producent Tomáš Kelar, který vytvářel celou muziku?
Z: On možná přijde a dá si pivo a zas odejde. A: A to asi jen někam. Myslím, že v Košicích ho neuvidíme.
Jak důležitou roli pro vás hraje póza a image?
Z: Póza je dobrá jako ochrana před upřímností. Být civilně trapný je horší než mít trapnou pózu. To oblečení a trhané pohyby mají za účel, abychom to snesly. Protože někde sedět v džínách, mluvit a nic neumět, je hrozná představa, ale dělat totéž v kožichu je lepší. A: Image je samozřejmě důležitá, bez rtěnky se zpívá špatně. Blbý je, pokud póza přejde do civilu. Já například nedávno zjistila, že už neumím tancovat jinak než jako při koncertech.
Jaké lidi vaše hudba podle vašeho názoru oslovuje (příp. na jaké míří) a které nejvíc štve?
Z: Ono se to moc nedá odhadnout. Je to pestrá škála jak na vodovkách. Můj kolega z práce, když se pohádá s manželkou, a chce jí ublížit ještě víc, tak jí pustí naši nahrávku, aby trpěla. A: Máme opravdu různé tipy příznivců, od tatéra s 12 náušnicemi v obličeji přes dvanáctiletou dívku, která pije espresso až po strojního inženýra.
Vaše hudba vždycky hodně stála na textech, o čem vypovídají ty nové?
Z: Nevíme, jestli bohužel nebo bohudík, ale vedeme zatím poměrně bezstarostný život chudý na nemoce, drogy, rozvody, válku a povědomí o politice a historii, takže tato podobná emo témata tam asi najít nejde. Konceptem desky bylo od začátku nepoužít žádné slovo dvakrát, alespoň vyjma zájmen a pomocných sloves. Ale jakoby se muselo potvrdit, že se všichni pohybujeme v kruhu a myslíme si furt to stejné, vmísilo se tam nevědomky dvakrát slovo pizza (v jiném pádu i čísle), slovo hovno (v jiném pádu), dvakrát kmen slova plivat a dvakrát byly tematizovány Rychlé šípy.
Potřebujete k vystoupení pořád to samé?
Z: Oholit se, pokud jsme se předtím pohádaly, tak udobřit se, vzít si podpatky, říct několik jazykolamů, velkým písmem napsat pořadí písniček, pohádat se se zvukařem a osvětlovačem, udobřit se, zaměřit se na někoho, kdo se směje nebo alespoň kýve. A: Ještě se pořádně namalovat, aby to bylo poznat i v posledních řadách, vzít si neperlivou vodu, zjistit, jestli už tam stojí dost lidí a slíbit si, že už nebudem buzerovat zvukaře.
—
O Čokovoko:
Jsou od roku 2006 dle vlastních slov nejznámější z hudebně nenadaných kapel v Brně a v anketách v roce 2008 po vydání alba Best Of figurovaly jako Objev roku. Hrály jsme už mj. na učilišti, v autobusu, v notářství, na svatbě biologů, na dědových narozkách, v Dobrém ránu s ČT, u Dejdara, na party pro delikventy. Nejsme vhodné na dětskou party a neděláme ani charitu. Na Facebooku máme 7225 fanoušků, 64 haterů a 161 haterů našich haterů. Tito o nás řekli, že jsme „vyvážená chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů“ a „rozhodne neumite rapovat, zadny flow, boze“. Nové CD se jmenuje Hudba, protože pod mluveným slovem máme hudbu. A toto spojení je snad pěkné. Konceptem nové desky Hudba bylo od začátku nepoužít žádné slovo dvakrát, alespoň vyjma zájmen a pomocných sloves. Ale jakoby se muselo potvrdit, že se všichni pohybujeme v kruhu a myslíme si furt to stejné, vmísilo se tam nevědomky dvakrát slovo pizza (v jiném pádu i čísle), slovo hovno (v jiném pádu), dvakrát kmen slova plivat a dvakrát byly tematizovány Rychlé šípy. Nevíme, jestli bohužel nebo bohudík, ale vedeme zatím poměrně bezstarostný život chudý na nemoce, drogy, rozvody, válku a povědomí o politice a historii, takže tato podobná emo témata tam asi nejde najít, vysvětlují Čokovoko.
Čokovoko hrají 18.dubna v Jihlavském DKO
Další informace:
www.cokovoko.cz
http://www.facebook.com/cokovoko
www.bumbumsatori.org
