Trhy a Polná

Trhy vznikly jako organizovaná směna zboží, aby lidé měli možnost prodat své hospodářské přebytky a naopak nakoupit si věci, které potřebovali a sami je nepěstovali nebo nedokázali vyrábět. Zpočátku se konaly za palisádami opevněných sídel nebo některých opevněných kostelů. Postupně se stěhovaly na tzv. tržiště, z nichž vznikly náměstí neboli rynky (oba názvy se užívaly souběžně i v jednom místě). Právě tato místa sloužila hospodářským a společenským účelům. Domácí, svobodné trhy mohly pořádat tržní vsi (plnily v podstatě funkci města, název město se ještě neužíval) nebo tržní kostely. Na nově vznikající města přešlo toto právo automaticky. Mezi oprávněná místa patřila i Polná.

Tržním dnem v Polné byla zprvu středa a později čtvrtek. Bylo-li třeba, tak oba dny, a pro řezníky ještě sobota každý týden. Prodávalo se volně, z vozu nebo přístřešku. Řezníci si velmi brzy vymohli právo na samostatné krámy. To znamenalo, že nesměli prodávat ani řezat na jiných místech. Pekaři měli tzv. chlebné lavice. Prodávat mohli všichni měšťané a sousedé města. Dále pak ještě vesničané přináležející k panství nebo farnosti Polná. Nakupovat mohli i cizinci, ale ne ve velkém. Nad průběhem trhu bděl určený městský úředník. Ten každému určil místo a večer vybíral mírný poplatek, zpravidla malou část z tržby. Za změnu vyhrazeného místa, ukončení bez poplatku nebo přílišné předražení či zkažené zboží se platily značné pokuty. Pokuty byly i za překupnictví, protože se směly prodávat pouze produkty vlastního hospodářství nebo vlastní řemeslné výrobky.

Domácí nebo svobodné trhy se konaly v období od středověku a s vyjímečnými krátkými výlukami v době válek až do začátku padesátých let 20. století. Po kolektivizaci nebylo zpravidla co prodávat, a kromě toho tehdejší ideologie nedovolila provozovat „buržoazní přežitky“. Mírné otevření se trhovnictví přišlo znovu po roce 1968, kdy zahrádkáři mohli mít tzv. stánkový prodej za předem stanovených podmínek.

Kromě těchto domácích nebo svobodných trhů se pořádaly ještě trhy výroční, jarmarky (z německého Jahremarkt). O těch si povíme nekdy příště.

Jak vypadaly polenské trhy v minulosti lze shlédnout na stránkách Klubu za historickou Polnou