Autobusové nádraží – urbanistické hledisko

Napsal: Mgr. Matěj Kruntorád

Urbanismus města Polné se utvářel několik set let. Když se začala, jako určité specifikum Československa, od 50. let vyhlašovat nejcennější města státu městskými památkovými rezervacemi, patřila Polná mezi vážné kandidáty. Město však stálo tak trochu stranou zájmu a docenění jeho památkových kvalit se dostalo až roku 1990 vyhlášením městské památkové zóny, rozšířené později o ochranné pásmo. Pro sídla, které mají tu výsadu být chráněná podle zákona, však platí specifická pravidla. A to zejména co se týče jakýchkoliv zásahů do stávajících nemovitostí, tak i pro případné novostavby.

Jakkoliv je Polná památkově a uměleckohistoricky cenným městem, neušla v minulém století mnoha změnám, které z pozice dneška hodnotíme jako negativní. Jednou z nich bylo i zavezení Školského rybníka, který se rozkládal na místě dnešního autobusového nádraží při Havlíčkově ulici. Tento rybník byl součástí rozsáhlejší soustavy vodních ploch, která přispívala nejen k obranyschopnosti města, ale později i k jeho malebnosti (neubráníme se srovnání například s Telčí, kde tyto rybníky, byť podstatně větší, zavezeny nebyly). Nynější stav autobusového nádraží není z hlediska památkové péče optimální. Velká asfaltová plocha je pro tak malé město, jakým Polná bezesporu je, až příliš velkorysá, na druhou stranu však zajímavým způsobem navazuje na plochu zavezeného rybníka. Iniciativa k přebudování nádraží je  vítaná, je však potřeba velmi pečlivě uvážit, jakým způsobem k úpravě dojde. Novostavba v historickém jádru města je vždy mimořádně obtížným úkolem. A to i v prolukách, kde v nedávné minulosti domy stály. Plocha nádraží je však historicky nezastavěnou lokalitou, proto se tento úkol jeví jako neopodstatněný, nota bene v rozsahu, v jakém je projektován. Měli bychom mít na paměti, že Havlíčkova ulice je jednou z nejdůležitějších ulic města nejen dopravně, ale rovněž historicky. Je cestou z farního kostela na hřbitov, spojnicí dvou velmi hodnotných a teprve v současnosti pomalu doceňovaných barokních staveb, z nichž jedna je dokonce národní kulturní památkou.

Z pozice památkové péče se navíc jako ideální řešení jeví obnova Školského rybníka, přestože je to v současnosti spíše utopie. Zastavění plochy je však příkladem druhého extrému. Navíc je oprávěnou hrozbou následná neodstranitelnost budovy, které se budoucím generacím nemusí v prostředí historického města zamlouvat. Moderní architektura do center památkově chráněných sídel nepochybně patří, ovšem pouze tam, kde je jejich výstavba opodstatněná. Místo bývalého Školského rybníka takovým případem rozhodně není. Polná příkladným způsobem pečuje o svoje velké památkové bohatství, bylo by proto škoda, kdyby byla zdiskreditována neuvážlivým rozhodnutím.

Autor je doktorandem Semináře dějin umění Filosofické fakulty Masarykovy univerzity

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *