Film o Masarykovi a hilsneriádě připravují tři čeští scénáristé.

Tomáš Bojar, Šimon Špidla a Ondřej Gabriel jsou čeští scénáristé, kteří jsou podepsáni např. pod filmy Bába, Mrtvá trať, Česká RAPublika či Dva nula. Nyní se pustili do velmi zajímavého tématu, kterým je život v Polné v období hilsneriády. Tuto skutečnost oznámili českým médiím 14. září letošního roku, kdy uplynulo 75 let od Masarykova úmrtí. Pracovní název tohoto scénáře je Rituál.

Zdroj: Profimedia

Polnet.cz položil několik otázek všem třem scénáristům..

Vražda Anežky Hrůzové a následné obvinění židovského mladíka Leopolda Hilsnera je nám Poleňákům samozřejmě známá. Proč jste si ale Vy toto téma vybrali?

Ondřej: To téma mě fascinuje řadu let. Už proto, že k němu lze přistupovat z mnoha žánrových úhlů: může to být detektivka, politický thriller, historický nebo životopisný film, sociální studie, psychologická sonda, cokoliv. Ten příběh je tak mnohovrstevný a složitý, že je v něm skoro všechno. Původně jsem na toto téma psal román, ale nakonec jsem usoudil, že lepší bude zpracovat látku filmově. I když tím pádem je samozřejmě nutné historii celé aféry ořezat tak, aby se vešla na plochu dvou hodin – některé věci je potřeba vyškrtnou úplně, jiné výrazně pozměnit, aby vyprávění fungovalo, některé postavy se musí sloučit v jednu atd. Ale výhodou filmu je síla obrazového výrazu. O ten si Vysočina vysloveně říká.

Tomáš: Přečetl jsem si Kovtunovu skvělou knihu Tajuplná vražda a hned mi bylo jasno, že přesně tomuto se chci věnovat. Viděl jsem v ní tolik živých obrazů, tolik dramatických konfliktů, zkrátka tolik ryze filmových situací, že jsem se ihned nadchnul. No a o tom, že věc je stále naprosto aktuální, že podobných „kolektivních zhloupnutí“ nejsme ušetřeni ani dnes, snad ani není třeba mluvit.

Šimon: O hilsneriádě jsem něco věděl již dříve, ale stejně jako Tomáše mě hodně zasáhla velmi obrazotvorná kniha Jiřího Kovtuna. Od jejího přečtení jsem začal uvažovat o filmu. A také mě velmi zajímá doba konce 19. století, neboli doba, kdy již byly naplno cítit dopady průmyslové revoluce a kapitalismu bez přívlastků, doba národnostních konfliktů, socialistických a dalších hnutí, zkrátka doba velkého přerodu.

Hilsneriáda je známá nejen u nás, ale hlavně ve světě. Proč na toto téma nebylo doposud nic natočeno? Nebo se pletu?

Václav Bělohradský před časem poznamenal, že neexistence filmu nebo televizního seriálu o Masarykovi je způsobena nedostatkem odvahy. Dodal pak ještě něco v tom smyslu, že je to tak vlastně dobře. V podtextu bylo jasně cítit, co si o českých filmařích a jejich uchopování minulosti myslí. V tom se mu po pravdě až tak moc nedivíme… Pokud jde o samotnou hilsneriádu, jeden nebo dva pokusy o napsání scénáře byly, to víme, ale nikdy se to nedotáhlo až k samotné realizaci, k natáčení. Věříme, že v našem případě tomu bude jinak. A že ani Václav Bělohradský nebude nakonec úplně zklamán.

Je to dost nepravděpodobné, ale přece jen se zeptám. Objevili jste při psaní scénáře nějakou novou skutečnost? Něco, co nebylo doposud publikováno?

To ne, nejsme historici ani „investigativci“. Neprolézáme archívy s cílem nalézt tam něco převratného. Koneckonců ani neděláme přísně historický film. Archivní a jiné prameny sice studujeme dost důkladně, ale především pro vlastní inspiraci. Ono je to navíc s poznáním minulosti poměrně složité: existující svědectví jsou kolikrát protichůdná, o spoustě věcí panují pouze domněnky, a člověk se tak o tom, co se skutečně seběhlo, může domýšlet jen na základě pravděpodobnosti. My se sice snažíme být věrní duchu dějin, ale v jednotlivých historických detailech nijak ortodoxně důslední nejsme.

Kontaktovali jste při psaní tohoto scénáře někoho z Polné? Navštívili jste někdy Polnou a místa, která jsou s touto kauzou spojena?

Ano, v Polné a okolí jsme byli několikrát a ještě několikrát se k vám podíváme. Z místních jsme kontaktovali např. pana Prchala, kterého vám jistě není nutné nijak zvlášť představovat. V Polné je to pojem.

O hilsneriádě toho bylo napsáno mnoho. Z jakých zdrojů ale při psaní scénáře čerpáte Vy?

Prostudovali jsme prakticky veškerou dostupnou literaturu – od textů Bohumila Černého a Jiřího Kovtuna až po beletristická zpracování Bruna Adlera nebo Lubomíra Kubíka. Pročetli jsme i soudní protokoly. Samozřejmě jsme poměrně dobře obeznámeni i s historií Polné a okolí (zde jsme čerpali zejména z produkce Klubu Za historickou Polnou) a s dějinami a dobovou atmosférou v českých zemích. Ve studiích Michala Frankla jsme se seznámili s tehdejším antisemitismem a jeho kořeny, vynikající práce Mileny Lenderové zase nabízejí detailní pohled na všední život „obyčejných“ lidí na konci 19. století. Je toho opravdu hodně, vždyť se tím tématem zabýváme několik let.

Popište nám laikům, jak se takový scénář vytváří a jak dlouho už na něm pracujete.

Základ je mít hodně času, nejhorší ze všeho je psát něco na zakázku a ještě k tomu v šibeničním termínu. Ty skutečně dobré nápady totiž přicházejí většinou samy, musí se na ně čekat, moc na ně netlačit. Obecně je dobré nejprve se do „látky“ ponořit, nasát ji, prožít ji a teprve pak ji začít autorsky tvarovat. To už je pak často tvrdá, úmorná práce – musíte nemilosrdně škrtat, vyhazovat milované scény, kreslit si strukturu celého filmu, šachovat s kartičkami na nástěnce atp. No a k druhé části vaší otázky – tématu se věnujeme už dlouho, s přestávkami několik let. Přesná dramaturgická koncepce filmu ale vykrystalizovala až v průběhu tohoto roku.

Otázka možná trochu předčasná – kdy bude scénář dokončen, kdy se začne natáčet a kdo bude film režírovat?

Máte pravdu, mluvit o tom je zatím předčasné. Konečná verze scénáře by měl být každopádně hotova příští rok v létě a prozatím se soustředíme pouze na ni. Vše další oznámíme teprve následně, i když představu o režijním obsazení máme samozřejmě už nyní.

Počítá se i s tím, že budou některé scény natáčeny přímo v Polné?

Opět: nejsme ještě ve výrobní fázi, a tak je to zatím ještě čistě akademická debata. Ale samozřejmě, že bychom chtěli točit i přímo na místě, to dá rozum. Do jak míry to bude možné, je zejména věcí důkladných technických obhlídek, které budou teprve následovat. Zatím tak máme jen jeden malý postřeh: když jsme byli v Polné naposledy (bylo to zrovna o pouti), došlo nám během procházky za město, jak moc se krajina za těch více než sto let změnila. Jak je nyní zarostlá a bujná, zatímco tehdy měla – soudě alespoň podle dochovaných fotografií – takový velmi strohý ráz. Co šlo, to se spáslo, takže vše působilo oproti dnešku tak nějak hole. Říká se, že je to i vlivem moderního automobilismu – že všechny ty dusičnany, co se dnes dostávají do vzduchu, slouží jako výborné hnojivo, a že pak vše roste mnohem rychleji. My sice rozhodně neusilujeme o nějakou striktní dobovou věrnost, ale zrovna ten strohý ráz tehdejší krajiny je pro nás pocitově dost důležitý. Film jako celek by měl totiž z této krajiny vyrůstat, jeho převládající nálada by měla být podobná…

Padla už i jména herců, kteří by se měli objevit v hlavních rolích?

Jména padají každou chvíli, to je jasné – je to taková zábavná hra a navíc si skrze ni něco ujasníte i o charakteru postav, které se ve scénáři snažíte modelovat. Třeba starosta Sadil nebo „svědek“ Pešák, pro ty je vyloženě radost hledat jejich herecký protějšek… Když se o tom společně bavíme, zaznívají jak jména herců, tak i typově vhodných neherců. Nicméně říkat je teď veřejně z pochopitelných důvodů nemůžeme.

Děkuji za rozhovor. Přeji Vám, aby se scénář povedl a aby měl film úspěch. My Poleňáci se na něj určitě těšíme.

Eva Vařejčková.