Čas běží, voda teče, vodárna stále zavřená

Napsal: Miroslav Mareš

Už to bude tři čtvrtě roku od uzavření místní vodárny a přepnutí spotřebiště Polná a Dobronín „na jihlavskou vodu“. Zastupitelstvo Polné nesouhlasilo, ale to je zhruba všechno, co udělalo. Množství soudních sporů kolem SVAKu přibývá, chybí úspěchy SVAKu jako týmu, v kterém hraje Polná. Krizový vodárenský plán, co dělat, když se nedaří a okolnosti jsou proti městu vedení Polné evidentně nemá a nestojí o to ho mít. Důvod? Do SVAKu se nekope. Okřídlená fráze vysvětlení nečinnosti komunálních politiků, kteří si neumí, nedokáží, nebo nechtějí dokázat vynutit plnění usnesení městského zastupitelstva. Rada Polné dokonce ví, že bude pod tlakem občanů a veřejného mínění, aby se něco udělalo. Starostovi jako prvnímu muži Polné se viditelně nechce zasáhnout do situace, ujmout se kormidla a řídit události.  Právní válka si totiž několik měsíců před volbami žádá ukázat od politiků manažerské schopnosti. Pasivitu politiků zaplatí občan v podobě ceny vody nebo nižšího příjmu města z nájmu vodárenských trubek, kdy exekuce odčerpala část peněz. Pasivita a vyčkávání na konec války je teď hlavním mottem politiků SVAKu. Polná bude jako členská obec vodárenského svazu dál platit soudní výlohy a exekuce. Honorář na právní služby se odhadují celkově na půl milionu korun pro právníka SVAKu, dalšího právníka platí vodárenská firma. Vodařina jako obor činnosti pro zabezpečení výroby vody je teď zlatým dolem pro právníky na Jihlavsku. Konečný účet zaplatí občan.  A tak čekání a pasivita teď způsobuje Polné ztráty pro budoucnost. Ztrácí vodárenskou nezávislost budovanou po desítky let a rodí se závislost „na Jihlavě“ a jihlavské vodě. Místo samozásobování a výroby vody bude Polná jen místem spotřeby dovezené vody.