Rozhovor s horolezcem Radkem Jarošem

Radek Jaroš zdolal jako jediný Čech všech čtrnáct osmitisícovek. V úterý 31. 10. Bude o těchto svých výstupech vyprávět v zámeckém sále. Jako ochutnávku a zároveň lákadlo přikládáme rozhovor, který nám k příležitosti přednášky poskytl.

Otázky položila Lipka – Občanské prostředí Polná

Kolik váží Vaše zavazadla na počátku výstupu a kolik z toho během výstupu ubude?
Těžká otázka. Pokud jde o batohy, které vynášíme na horu, je to postupně vcelku dost. Ale na K2 při poslední expedici byla jedna vynáška (na každého z nás tří) 26 kg a šli jsme vynášky dvě. Dolu jsme museli snést všechno najednou. Ale už bez jídla a plynu. Také jsme tam tehdy nechali Miskovi (horozelci Petru Maškovi – pozn. redakce) tři stany na další pokus, protože s námi vrchol nedal. Další pokus se ale už nekonal a o stany jsem přišel. Když jsme lezli Shisha Pangmu aplským stylem, měli jsme vše na deset dnů v jednom batohu a vážil nelidských 30 kg.

Na co se těšíte při sestupu?
Na pití a na to, že tu těžkou svini, co máme na zádech, konečně sundáme. Pitím myslím tekutiny, čaj, ale pokud je dole v BC (základní tábor) pivo, tak samozřejmě na jedno pivo. A na bezpečí základního tábora. Cílem totiž není, nesmí být vrchol, ale bezpečný návrat. A potom hned na jídlo. Při výstupu jsme odkázáni na gely, instantní polívky, kaše. Večeře nebo snídaně v BC je odměna.

Existuje mezi horolezci rivalita?
Jasně. Myslím, že kdo sleduje naše média, musel to zaznamenat. Horolezci nejsou jenom parta Rychlých Šípů. I Dlouhé Bidlo a Štětináč jsou mezi námi. Ani já nejsem Mirek Dušín. Ale ta expediční parta musí být skvělá, soudržná a z lidí stejné krevní skupiny. Tým je to nejdůležitější, a proto se mi začalo dařit, až když jsem toto pochopil a od roku 2002 jsem začal dávat dohromady expedice a týmy sám. Malý, ale kvalitní a z lidí, se kterými jsme si rozuměli. Základ úspěchu.

Jaké máte pocity, když stojíte na vrcholku hory a díváte se kolem sebe?
Krásný a nepopsatelný. Ale vím, že jsem teprve v polovině cesty, a ne v cíli. Snažil jsem se vždy také fotit a filmovat, abych to mohl zprostředkovat lidem doma.

Kolik je na světě věcí, které jsou pro Vás cennější, než tyto pocity?
Spousta. Přátelství, zdraví, děti, láska. Ale i tak mě to na hory táhlo znovu. To jsou ale věci, které se podle mě nevylučují.

Zadýcháte se, když „vylezete“ na Devět skal?
Na Devět skal zrovna ne. Ale tento víkend jsem byl na Drátníku lézt na skalkách, po dlouhý době. A v některých cestách se vybojím a pořádně si vytahám ruce. A se strachem se zvyšuje tep a zrychluje dech.

Kdy jste naposledy chtěl seknout s horolezectvím? A kdybyste to udělal, čím byste se živil?
Jsem společníkem ve stavební firmě. Takže se mám kam vrátit. Ale mě vůbec neživí lezení. Ale věci okolo toho, které dělám. Píšu a vydávám knihy. Zařizuji jejich distribuci a prodej. Fotím, filmuju a dělám přednášky. Vyrábím kalendáře a sháním si pro ně odbyt. Dělám motivační přednášky pro firmy. Marketing, PR… Je toho moc. Blíží se půlnoc a sedím u počítače. Lezení je bohužel jen špička ledovce, co ční z oceánu. Ale baví mě to.

Říká se, že jizvy zdobí muže. Platí také, že omrzliny zdobí horolezce? 
Nevím, jestli zdobí, ale jsou bohužel realitou. Jak říkám, zaplatil jsem DPH za dvacet let v Himálaji. Smutný je, že omrzliny mi udělaly větší slávu, než 13 vylezených osmitisícovek. Ale nelituju, i když období sedmi operací trvající dva roky nebylo veselý období.